V krásném sobotním ránu jsme přivítali na dvou hřištích děti ze Záryb. Záryby jsou pro nás perfektním soupeřem, jsou na velmi podobné úrovni a zápasy jsou vyrovnané. Tomu odpovídal i průběh, kdy jsme za vyrovnaného stavu 5:5 vstupovali do poslední čtvrtiny s očekáváním jestli dokážeme zápas dovést k vítězství. Nakonec se to nepovedlo a zápas skončil porážkou v poměru 7:10.
Nejdřív zhodnotím poslední čtvrtinu na hřišti mladších a začínajících hráčů - sice jsme ji dost prohráli, ale viděl jsem ohromný posun oproti zápasu proti Neratovicím. Už jsme nestáli v hloučku před naším rozehrávajícím brankářem se zdvihnutou rukou, ale rozestavovali se docela pohotově po celém hřišti. Ještě zapracujeme na odbíhání od obránců a urychlení celé rozehrávky a bude to již vypadat jako fotbal. S míčem jsme se kromě Ondry snažili hrát odvážně směrem k brance soupeře. Více jsme se také snažili míč od soupeře získat a ne se mu jen postavit do cesty k bráně. Doufám že budeme pokračovat v nastoleném trendu se dále zlepšovat.
První tři čtvrtky na „počítaném“ hřišti byly moc dobré, jediné co jsem klukům vytýkal byla pomalost a správnost obsazování po zisku míče gólmankou soupeře.  Naprosto dominantní byl Kryštof, který i z pozice brankáře ve druhé čtvrtině byl opakovaně schopen „projet“ celé hřiště. Jen chybělo lepší řešení finální fáze kdy hostující brankářka velmi dobře vybíhala a kvalitně bránila, většinou dlouhým dotekem už nebyl prostor pro střelu, či byla klička často přerušena. Top akcí bylo Kryštofovo sólo s nahrávkou na nabíhajícího Kubu a střela do prázdné branky. Samostatnost a elegance řešení, které chceme vídat častěji. Gólově se dařilo Vikymu, kterému bych řekl, že hattrick stoupl do hlavy a slyšíc o dvojitém hattricku z tribuny pak již nehledal nikoho dalšího, ale chtěl dát sám další góly. Řekl bych, že Martin hrál každým střídáním lépe a odvážněji. Vlastně musím pochválit úplně všechny. 
Závěrečná MEGAkaňka 
Na poslední čtvrtinu jsem se šel podívat na druhé hřiště a pohodový a pěkný zápas se změnil v něco, čemu nerozumím a přeji si, aby se to již neopakovalo.  
Jsem moc rád, když se na děti přijdete podívat a povzbudit je (ony sami určitě mají radost, že o jejich výkony máte zájem). Zkuste vaše síly napnout na povzbuzování dětí BEZ jakýchkoliv rad. Už jen nadšené „běž“ hráče s míčem nabádá a ROZHODUJE za něj, co dál má udělat. Neběháte, nemáte je, vem si toho, nebo tamtoho ..... to jim také moc nepřidá. A oni se musí učit nikoliv vyhrávat. Vzpomeňte si na loňské jaro, kdy jsme vyhráli, kromě jediného, všechny zápasy, jak moc je to ponaučilo?
Hodně za hranou mi přijde zasahování do toho, jestli byl aut, kdo ho hází. Jsem pyšný na to, že děti zvládají hrát bez rozhodčích. To je prvotní krok k samostatnosti, k tomu, že se odpoledne seberou půjdou na hřiště a tam si sami zahrají „zápas“, u kterého se nepoperou. Naučí se ctít pravidla a respektovat soupeře.
Když se dohodnou spolu, že má podle vás nebo nás druhá strana, tak proč ne. Nic mi neudělá větší radost, než když se náš hráč přizná, že mají míč soupeři, ikdyž si toho nikdo jiný nevšiml.
AŽ když se nedohodnou, tak zasáhneme my trenéři tak, aby bylo prostředí hřiště pro všechny děti zcela BEZPEČNÉ. Nechci vědět, jak se cítí 7 leté dítě, když na něj, nebo vedle něj začne řvát skupina ukřivděných rodičů a ještě se dohadovat a skoro prát mezi sebou. 
Jestliže po dětech chceme, aby se chovali slušně a čestně, tak jim pojďme být nejdříve vzorem. Vím, že je to někdy těžké...